Před mým rájem se mi zatmělo.

Nejkrasší píseň vznikla na tvé hrudi,

když na rty tvé splynulo vyzvání –

však žel! že člověk ze snů vždy se budí,

a po dni krátkém zazní klekání.

I já se zbudil zpovědi tvé ze sna,

i mému dni klekání zaznělo;

pak přišla noc, tak trapná, temná, děsná,

a před mým rájem se mi zatmělo.