PŘED OBRAZEM GABRIELA MAXA.

Proč oko tvé se, dítě, v dálku hrouží,

proč, dítě, dáváš srdce svoje v sázku?

Vím, po čem zrak tvůj, po čem úsměv touží...

Chraň, dítě, chraň se volat k sobě lásku!

Tak mnohý učeň volal k sobě kouzla –

je v pohádkách a legendách tak psáno –

a ona tiše v jizbu jeho vklouzla,

však mrtvého pak nalezli jej ráno.

A mnohé srdce touhou již se chvělo

po lásce, vášni, silné, bez otěží.

A láska přišla, jak to srdce chtělo,

však srdce nyní mrtvé v prsou leží...