PŘED ODCHODEM.

Než proberou se z mračen kalné obzory

a věřící než vyjdou z kostela,

já na pouť vydám se přes doly, přes hory,

neb trapno hleděti, jak blbnou docela.

Břichatí faráři je těšit budou nebem

a vojáci se mířit naučí,

dělníci pěsti sevřou nad zkoralým chlebem,

reakce rozestře své sítě pavučí.

Klid ticha lehl do pochmurných stínů,

stesk opuštěných plyne po vodě:

než kořistníkům poddal bych se, zhynu,

neb dobrodružné odevzdám se náhodě.