PŘED PODOBIZNOU UMĚLCE.

Tys líbán retem muz v tom hrdém, bílém čele!

tam stopa dumy znát za noci osamělé,

kdy v mlhách dříme kraj

a luna s hvězdami v to pletivo mlh třpytné

roj jisker rozsype a slzy čarosvitné,

i mění zemi v báj.

Kam zírá oko tvé, tak upjatě, tak z hloubí?

zda v konec světů všech, jež hlubný obzor vroubí

tak hluše, sinavě?

zda je to beznaděj, či touha jemných duší,

jež tiše dojímá, leč do základu vzruší?

Ne, ty sníš o slávě!