PŘED POLEDNEM.

Rozpiaté nebe, bílý mráček

v zenitu. Pod ním zelená louka

do kola rozstřená, do široka.

Vzduch chvěje se a spokojeně brouká.

Odněkud kolmo se vine kouř,

vzduch brouká a louka voní.

Uprostřed hoch, směrnice kolmá,

vypiatá prsa, vztyčená ruka.

Pod jabloní

kloboučkem na prstu točí.

A druhou rukou zaclání oči

a hledí k slunci.

Nahoře nebe a dole louka,

nesmírné plochy, do nevidoma.

Směrnice kolmá mladý hoch.

Kolmo se vine kouř. – Býti tak doma!