Před popeleční středou.

Na hřebík výsměchu pověsme svědomí klidně,

hlas povinností juž utopme v jezerech vína,

tvář líčenou ironickým pudrem a v pierota kroji

dnes fidélně modrý pondělek morálky slavme!

Jsou všechny výstřední masky přípustny dneska, –

jen intrikánskou Výčitkou vyrazte dvéře,

dřív nežli nám nezvaná zkazí radosti veselý plápol

a cyperské víno než změní nám v svěcenou vodu.

A pikantní ženy – veselé řeči a – – bláznivý kankán!

Přes oltáře minulých bohů, jež kdysi v rozmaru špatném

jsme zbořili rázem, teď k omdlení tančit,

ohlušit tubu anděla volajícího k soudu!

Dál sukýnek řadou divoce v polibků dešti –

neb hodina prchá a letí a v úprku šílí;

hoj bláznivý kankán, podpadky výše – směsice dojmů...

hle zhasíná světlo – hodiny bijou – – – kosou kdos z daleka zvoní...!