PŘED PRŮMYSLOVÝM PALÁCEM.

Zní hudba, kol se pestří steré davy,

zde vše, co v Praze „chic“ a „high life“ jest,

hled každý jiskra a kde krok se staví,

smích zvoní, žert a jásot se všech cest.

Tu švihák dívce do ouška cos praví,

lev Příkopů, co slovo, každé lest,

tam dělník jde, jej ruch ten neunaví,

ví, patří mu jak díla znoj, i čest.

Směs nádherná se vlní v bujné pýše,

vždy rychlej bije srdce, plane hruď...

A na vše Jiří král zří dolů s výše.

Co myslí si? Ó, jist jsem, že mu s retů

ten plyne vzdech: „Vždy slovo skutkem buď

a že jsme, bohdá dokážeme světu!“