PŘED ROZCHODEM.

To je již jisto – nemůže se vrátit,

co kdysi naše duše rozjásalo,

jen vzpomínky snad ještě můžem’ ztratit,

když mimo ně vše dávno za své vzalo.

Vše patří do závoje minulosti

a počítat s tím nelze kvůli změně,

nálady nové přinesou snad dosti

nám ve formě poněkud pozměněné...

Svá těla známe, jako duše svoje,

v kahanu vášní shořel všechen olej,

jsou vyčerpány nejsvětější zdroje

a proto nikdo „nazpět“ nezavolej.

Nanejvýš, jako zbožní vyznavači

v den výroční sloupeček rozžehněme,

usmějme se – třeba nám bylo k pláči

a různou cestou žití dále jděme.