PŘED SEDMOU HOROU (I)

A boj to byl, boj krutý byl to, tuhý.

Boj zmatený, kde nevidíš své druhy,

boj na svou pěst, boj skoro v nočních tmách.

Strašidel zástup v hustých řadách táh’.

Já, já, já, já – zní jako polnice.

Urvati cos, čehosi zmocnit se.

Já, já, já, já – tak dokola se říká.

Chci žít, chci žít – ať zhyne republika!

Tmy agent po tmy agentu se trousil,

placený bravo nůž svůj za dne brousil,

čís’ sípavý hlas šeptal: Zmatek množ.

A ďábel nazval sebe Světlonoš.

Tu ti, kdo s všemi démony se bili,

v slabosti chvíli hlavu nachýlili.

„Boj nastal nám, leč my ho nevyhráli!“