Před sedmým dnem.

Skulinou v nebi všichni andělové

v ráj k Adamu a Evě skrytě hleděli.

Muž první ženy objal páže liliové

a na rty polibek vtisk’ nesmělý.

Na nebi jásot, víření a sláva.

„Hle, první ve světě se zrodil polibek!“

andělů volá k Hospodinu vřava,

až zazvučela celou klenbou ráje,

až motýl zaslech’ ji, jenž růže svůdný vděk

ovíval křidélky. Klidně se usmívaje,

Hospodin pravil: „Než se člověk zrodil,

dřív nežli on svůj v rozkoši měl podíl,

hle! motýl onen v květu nepatrný, štíhlý

juž všecky zlíbal růže, jež se zraku mihly!“