PŘED SLÁVOU HOSTIE.

Před žasnoucím okem mým prostřela’s

své nejčistší hostie bílé!

Z nich zářil tak mocný a svatý jas

a závrať mne jala v ty chvíle.

Tvé přijímat hostie lačným rtem

v tvůj chrám jsem šel o velkém Svátku –

však spatřiv tvou slávu – v dál prchal jsem

od oltáře v hrůze a zmatku.

A prchal jsem se strachem zlosyna,

jenž ve chrám šel přijímat tichý –

a náhle si na zpověď vzpomíná,

v níž zamlčel nejtěžší hříchy.