PŘED SOCHOU JIŘÍKA Z PODĚBRAD.
Boj sílu dává, líný klid je morem!
A jestli národ jiný mohl hřát se
a v záři růst, vždy vítěz, druhých vládce:
my rostli jsme jen zápasem a vzdorem!
Tak bylo u nás od pravěku skorem
a bude vždy: v té živlů sporné hádce
my porosteme vlajným pod praporem.
Dnes vzdor náš zve se: Sto let naší práce!
Před prací naší, Jiříku, ó králi,
se zvedáš ty! A z blízka jako z dáli
tvůj přišel lid, zdráv přes hrom, blesk a chmuru
Ó, králi, viď, že poznáváš jej zase,
a že je týž, jak když jsi ve zápase
svým koněm trh’ a vzkřiknul: Děti, vzhůru!