Před spánkem.

Co pak to, světluško,

v křidélku máš,

že se býť malinkou

hvězdičkou zdáš?

Kdybych jen věděla,

jak se to udělá –

nestačí um k tomu náš.

Že nejsi květinka,

že nejsi klas!

bych si tě vetkala

ve hnědý vlas;

tebe míť ve vínku,

zjasní mi pěšinku

mírný tvůj, světluško, jas.

Pěšinku ze sadu

v chaloupky stín

tam, kde se vyhoupnu

na lože klín,

kde mohu usnouti,

kde duch se nermoutí

v neklidu vědomí vin!