PŘED SVÍTÁNÍM

V zlomocném tichu vítr jen

se lehce protáh’ vraty,

však nikdo jiný nevyšel

a nezřel ještě z chaty.

Jen sady, hluché jako smrt,

čpí vůní střemch a bezů

a v chlévě hne se malátně

trup volů na řetězu.

A ze sadů jde alej v noc

jak truchlá černá šerpa,

a sen je studně ohromná,

již život nevyčerpá...