PŘED TVÁŘÍ JANA HUSA.

Slavíme tě, Mistře Jene,

nad vítězné bohatýry,

velký Čechu, ducha reku,

tvůrce nových, lepších věků,

jenž jsi za svobodu víry

osvícené, očištěné

pravdu božskou, výsost lidskou

ztvrdil smrtí mučednickou.

Žádný světec na oltáři

neoslaven takou září,

jako ty, když tvoji kštici

sžíhal plamen na hranici!

Pravda byla berlou tobě,

již moc žádná nepřelomí,

stvořen Bohu ku podobě,

Boha poznals ve svědomí.

Nikdo nebuď ke lži louzen,

čist buď kněz i člověk světský,

pro víru však nikdo souzen,

ale klaty šalby všecky.

Jist svou pravdou, jsi se nebál

církve tehdá všemohoucí,

její hněv ať krev ti střebal,

hájils Boha pro budoucí.

Zbožňuje tě doba nová,

zraky hrdě k tobě vzpíná,

ctí tvé jméno, ctí tvá slova,

na tvůj příklad zapomíná.

Mnohý nadšenec – ó, víš-li? –

z těch, kdo mní, že slouží světlu,

pro toho, kdo jinak smýšlí,

má jen pranýř, jed či metlu.

Na odvetu protivníku,

jemuž jiná pravda svata,

brousí péro jako dýku,

změněn v morálního kata.

Jako církev neomylná

přísný soud si osobuje,

a čí mysl jinam schylna,

toho klatbou kaceřuje.

Názor, kterým sám se řídí,

v dogma světí jako papež;

běda, zví-li, po čem slídí:

stezičkou že jinou šlapeš!

Nejeden tak, nechať touží,

Jene, být ti ku povděku,

vášnivě a slepě slouží

modernímu středověku.

S hesly volnosti se žene

shýbat duchy pod jařmo,

a tak bere, Mistře Jene,

jméno tvoje nadarmo.

Vrať se, jak jsi byl, tak smělý,

ve své víře ustálen!..

Svými oslavovateli

budeš snad – zas upálen.