PŘED ÚSVITEM.

Stříbrné šeření, půlnoc se naklání,

nahý lesk ustydl v hladině vodní –

všecko je předzvěstí nového šírání,

bázlivou pověstí o dni...

Do dálky dlouhý lán prorytý brázdami

je jako mlčení zrazené nocí –

a za ním krajina žaluje vodami

na svoji sirobu Otci...

Z potoka průvod mlh jak panen z koupele

vychází, klaní se, v bílý pláč taje –

po něm hvězd záření bezradně rozchvělé

utíká v daleké kraje...

Křik ptáka chřástala do ticha ozve se,

jako když prostřed luk o pomoc volá –

bukač si v rybníku rákosím zatřese,

udělá u břehu kola...

Jdou hvězdy potichu, k jitru se naklání,

nebe se zrcadlí v hladině vodní. –

Na hrázi osiky a břízy po stráni

šeptají ze snění o dni...