Před válkou.

Tmu čiročirou budoucnost nám nese –

Což z drápů války nikdy nevymkne se

duch hledající ideálů, krásy –

Což nikde není pomoci a spásy?

Je potřeba, by lidstvo – aby žilo –

svých statných synů těla roztříštilo,

by pole pila teplé krve proudy!?

Kde práva štít, kde spravedlivé soudy?!

Tak vzdychám, volám – Hlucha leží země;

hlas jenom tichý ozývá se ve mně,

že vlnami jsme, na nichž bouře lítá,

že prachem jsme, jenž po cestách se zmítá.