(Před zkouškou.)

Dokud jaro kvete,

sbírá medy včelka

a hromádka roste,

až je hezky velká.

Tu hospodář přijde,

včelka mu med přeje,

on si jej vybere,

srdce se mu směje.

Co jsou v sadě včelky,

to jsou v škole dítky,

sbírají do duše

vědomostí kvítky.

A když nasbíraly

s důstatek těch kvítků,

svíjejí z nich pro Vás,

drazí hosté, kytku.

Kytka arci malá,

z malých kvítků svitá,

ale je v ní dítek

úcta s láskou skrytá,

za to, že nás Vaše

ochrana vždy pěstí,

bychom jako kvítky

mohly krásně kvésti.

Ó přijmětež, drazí,

laskavě kytičku,

vždyť ona vykvetla

v dětinském srdíčku;

v dětinském srdíčku,

v němž lichoty není,

bychom udělaly

Vám dnes potěšení.