Před zvěstováním.

Úsměvavou tváří

U večerní záři

Poklekává Máří

Jakby při oltáři.

Popadala sladká rosa,

Prosvitala nebes kosa,

Stáť se zdála světa osa.

Zála vůně z růže,

Jakby krásy bůže

Vstalo z nebes lůže.

Tedy Máří svatá

Láskou k Pánu vzňatá

Vzpěla ve slova ta:

O ty roso svíží,

Již se ten čas blíží,

Kdež se spása sníží

Ku pozemské chýži.

O přijď roso s nebe,

O přijď bozský chlebe,

Vroucně ždáme tebe.

O přijď vůně s blankytu

Do pozemských obytů!

Přibuď v blahém úsvitu

Ke všech slastí pocitu!

Na všem kvítí přebohato

Rozskvěla se rosa na to,

Jak se v slunci stkvěje zlato.

A aj divná věsť,

Hlava Máří jest

Plná stkvostných hvězd.

A vše rosy krůpěje

Jako od zlatoděje

Změnily se na nebeské perly

Za osadu Mariiny berly.

A aj v jejím čistém lůně

Leží růže rajské vůně,

Jako na nebeském trůně.

Z okolí se ozývá ples,

Pěje louka a jásá les,

Snesli se s oblohy andělé,

Stkví se jich úprava přestkvěle,

A z útrob tísně

Překrásné písně

V slávu a čest Marii

Uměle jim se lijí,

Jak kdy padá rosa do sněživých lilijí:

„Maria buď zdráva!

Ty jsi světa sláva,

Ty jsi nebes královna,

Kdo se tobě vyrovná?

Prute z rajských stromů,

Sloupe s nebes domu,

O jdi, o spěš k domovu,

Svadbu tam máš hotovu.

Nebes věčný kníže

Do tvých útrob chýže

Se sborem všech milostí

Laskavě se uhostí.

O jdi Boží choti,

Růže se již brotí,

Již se bělá lílije,

Jenž se s růží rozvije.

Jdi již archo Boží,

Pán se v tobě složí.

Vlají lásky prapory;

Jdi již do své komory.“

A ta píseň zněla,

Jak když růže stkvělá

S vánkem libě šepotá,

Jak když slavík klokotá.

Prošla Boží děvu slast bohová,

Jak ponebesko jenom ji chová.

A co dí tajemná toucha,

Toho panna již poslouchá.

I jde domů v běhutém spěchu,

V nitru majíc bohatou těchu,

A tam k věčné spáse nám

Rozskvěl se v ní Boží chrám.