Přede žněmi.

Klas květů plnou hlavu shýbá,

čil povívá jím větrů chvat,

a slunce paprsek jej líbá,

jenž k nivě s požehnáním pad’.

Ó, klase, na ta žírná lada

již smrt se chystá; klidně trp!

Týž pramen slunné záře padá

i na chystaný tobě srp.