Předjarní noc

V údolí lesy sestouply a z jejich přerývaných mlh

ač zimy přešlé čišel stín a jako sklepeními vlh,

noc z temna předla po chvílích paprsky siné, měsíční

již v sosen štíhlé kužele, jež do bouřících větrů ční.

Pak stichlo vše a zadýchal zvuk zvonů houští do sosen,

jak teplé rty by líbaly cos řkouce v kraje polosen,

van čerstvý proběh údolím a z lesů prudkou vůni zdvih‘,

ručejů jarních dětský pláč, chut dneškem rozoraných lích.

A mraky jarní jímal chvat, van stíhal van a za vánky

podléštky v trávě vstávaly i sněhobílé sasanky,

měnivé světlo hrálo s tmou, zabouřil vítr větvemi,

úrodnou silou, divokou se vzpínal nad zemí...