PŘEDJARNÍ PÍSEŇ

Ze ztrát a vin a svárů

ve svatvečerní půst,

mé srdce, cítíš k jaru

zas prvosenky růst?

Jich běli holubičí,

ať nezří oko ničí,

než z krvavých ran vzklíčí

za velkonočních dní.

Noc nejhlubší ať leží,

či hebký jitřní nach,

ty hlídkou buď, jež střeží

i větrů jarní tah,

než může v slunci koupat

se vůně nových poupat

a svatým dýmem stoupat

z oběti smíření.