PŘEDMLUVOU.

Uprostřed země Harmonie

je vonný libosad

a nemůže se pranic tam

abnormálního stát.

Jak jeden květ se vztýčí víc,

sad celý vykřikne:

„Ten roste nad náš nad střevíc,“

a květ se ušmikne,

tralala, hopsasa

a v bláto zavlíkne.

Žádný jej Soucit nezvedne,

zůstane ležeti,

figuruje co blázna typ

v pohádkách pro děti.

Nikdo se nesmí týčit víc

a ten, kdo nezvykne

a chce vzrůst trochu nad střevíc,

nu – ten se ušmikne,

tralala, hopsasa

a v bláto zavlíkne.