Předsevzetí.

Nuž tak tě zavru jako v krunýř zlatý

v ten sonet, kyklopů na kovadlině

jenž bronzovými kladivy skut, líně

svých vděků stře ti pohár vrchovatý.

Jak chimery své touhy, sny a ztráty

kol oblých uch zasadím v planém víně

ku chmele kštici a ku štíhlé třtině,

v nichž spleenu mého blín spí jedovatý.

Můj sonet číš je, mistr renesance

již celý život ciseloval v trudu,

kol bacchantek a faunů vyryl tance.

Ty budeš vínem, jež z ní píti budu,

ráj v očích, ale v duši hořkost psance,

však s hrdostí a nezachvím se v studu.