PŘEDSVIT.

Hle, orel dal se v let! Hvězd pod blankytná křesla

vesmíru prostorem se jeho peruť vznesla,

kol hlavy slunce blesk mu stkal třpyt opálu.

V nadšení vítězném on mraků v stín se vhroužil,

v jas paprsků pak vzlét, hled jeho bezdnem kroužil,

byl velký, jediný v tom světa chorálu!

Hle, orel dal se v let! Hle, národ vzpjal se k výši!

Dál k světlu! V ideal! Nechť bouří prsa dýší,

v sto mečů ohnivých nechť trýskne jeho hněv!

Jak hračku nicotnou on dávná pouta zdrtí –

s ním v bránu Thermopyl, vy zasvěcenci smrti,

s ním v seč i k životu – vlast spasí vaše krev!

Když nebe neslyší, chcem zlomit jařmo sami,

bez chórů andělů nechť vítězství jde s námi,

až zatknem korouhev v střed zpupných vrahů svých!

Nechť střely padají a blesky nebe kříží –

i hromů v rachotu se šik náš v zápas hříží,

však v slávě zahoří kdys paměť zhynulých!

Však přijde také den, kdy blaha úsměv sladký

nám k prahu přiletí, kdy srdce zplesá matky,

kdy vlasti svatou líc zas štěstí zjasní dech –

kdy v zářnou skutečnost se změní snové zlatí,

kdy síly oživnou a důvěra se vrátí,

a máj všem rozpučí zas jara v poupatech.

Však přijde také den, kdy: „Bratře!“ v spolném plese

znít bude se všech rtů a do duší se snese,

kdy ruku v jeden cíl zas podá druhu druh –

kdy v boji za volnost vlát jeden prapor bude,

a „Svatý Václave!“ kol zahřmí v krajích všude –

kdy všichni splatíme ten vlasti velký dluh!

Ó den ten žehnán buď! Jej vítej, struno zlatá!

Spěj k němu, lide můj – v něm slávy trofej svatá,

již urveš osudům a věkům silný, sám!

Můj orle, k vítězství! Tvé právo tvoje víra –

ta mocně otřese i svazy všehomíra,

tou zlatá svoboda se též zas vrátí k nám!

Vrah zbledne v úžase – trůn jeho se již kácí,

kde žezlo, koruna? Jak chmurná báj se ztrácí –

hle, v záři červánků vzplál chýží našich zjev!

Ó touho dávných snů! Jdou dívky v pestrém věnci –

ten z růží diadém zdaž chystán vyvolenci,

zdaž k lásce, k polibkům zve jásavý jich zpěv?

Ó k lásce – k radosti! Vždyť nové jitro plane,

to z dávna čekané, to s nebes vyžádané –

již vítej, lide můj, tu zlatou jara zvěst!

Hle, orel dal se v let! Výš krouží – nad nebesa!

Před jeho pohledem noc v bezdno věků klesá,

kde zavlál perutí, tam radost, – štěstí jest!