Předtucha

To dlouhých nedělí samota bude, kdy život můj v konci

se octne a smrti se vzdá, jak uštvaný jelen honci,

a ihned, kdy přátelský hovor smrti zmizí v dáli,

květiny porostou ze srdce mého, tož modré žaly

a radosti červeně živé a rozklokotá se v trávě

i slavík, jenž hnízdil v bláznivé mé hlavě,

i bezstarostný cvrček se hne i cikáda zelená

se lehce zjeví, jak větrem tichým nesená

a všecko se pohne a zmizí, vše vydá rosnou vůni;

to přízrak konce se zjeví, bílé jak tělo v tůni.