Předzpěv.

Světlem mžikavým mé chabé slovo,

malý vánek – plamen žlutý zhas;

v sluch můj smání buší Satanovo:

„Kmochu zlatý, ha, žil kdysi ras,

z plechu korunku měl s brkem sovím,

chtěl se zetěm státi Caesarovým,

chceš, chacha –“ a Satan šklebný prch.

Věnec květů zved jsem s nebes padlý,

anděl snad je na zem vrh.

Chtěl jsem rozhodit je; květy zvadly.