Předzpěv.

Lide můj! Jak vlast svou zvelebuješ?

Hnusná vazba ucpává Ti ústa;

cizím bohům stále pochlebuješ,

matný rozum tma ti kryje hustá.

Tyť se rovnáš lidu Israeli;

oni vlast svou ctíti neuměli.

Neznali tu vlast svou požehnanou,

zpěvy svaté, zvyky krásné zanedbali,

špinili svou vlastní slávu hanou,

Zákon, práva sami pošlapali;

za to Bůh jim poslal hubitele,

by je do otroctví hnali směle.

V Babyloně jařmo nesli cizé –

poznali, co bez vlasti jest žíti,

poklady tam národnosti ryzé

učili se svatosvatě ctíti.

Pohané tam si je podmanili,

pohanům tam Židé otročili.

Pohané tam zlostní, pánovití

ostrý posměch z nich jen stále měli;

úšklebně jich zvali dráči lítí,

národní své písně by jiní pěli;

velké city, nejsvětější tužby,

dusili v nich blátem modloslužby.

Hebrejové potom arciť znali,

jak se byli doma prohřešili;

u vyhnanství nad řekami lkali,

na vrby své harfy zavěsili.

Na svůj Sion vzpomínali bolně,

kde si vedli před svým Bohem volně.

Lide vzácný, milý Český lide,

rozpomeň se – doby rychle minou,

abys nebyl jako dávní Židé

bídným rabem jen svou vlastní vinou. –

Do Babylonu Tě nezavedou –

s babylonem však již k Tobě jedou.

Ve Tvé krásné, slavné vlastní vlasti

chtějí jazyk, vědy, práva, zpěvy,

víru samospasnou Tobě krásti –

za to pak Ti dají cizé plevy.

Potom darmo budeš po svém toužit,

ve skrytu se jenom můžeš soužit.

Nespouštěj se pravdy Bohem dané,

mrtvým-li se nechceš modlám kořit,

haj svá práva v zemi požehnané,

cizáctvím-li nechceš sebe mořit;

blaho Tvé ctí, kdo Ti pravdu hlásá,

pravý vlastimil vždy v Bohu jásá.

Hle, tu věrný obraz pranárodu,

jak jej Mojžíš z mdloby smrtné křísí

čti a zvíš, že divnou dějů shodu

dvěma rodům Pán Bůh v život mísil;

či snad národ Český, jak Žid dávný,

svou jen vinou úpí – bezeprávný?

Komu v žilách krev se proudí jará,

a kdo v duchu silném víru chová,

Bůh že o každý se národ stará,

poznej, že nám vzešla hvězda nová.

Jiná-li zas po ní vzejde, kdo ví?

Teď se rodák rovnej Mojžíšovi!

Slovem, skutkem, modlitbou i radou

pečuj o lid jařmem ucuchaný;

probuzuj v něm sílu pořád mladou,

pilně šlechtiž každý kvítek planý;

neboj četných nepřátel se pluků.

Pravda zničí páru lživých hluků!