Předzpěv.

Zdrávas noci stříbrojasná,

pěvců druže milostivá!

Sedívám na jarním břehu

mého hovorného Labe,

Labe kmeta slovanského,

a v mém srdci touha vroucí

rozepíná k tobě lokty,

noci, druže milostivá!

A ty vlídná s výše nebes,

bys bouř citů ukojila,

přinášíš mně ticho děvu,

děvu píseň v náruč věrnou

a díváš se s zalíbením,

kterak kol mé šíje vine

lilie a růže loktův,

jak na ňadra zpěvorodná

těžkou pěvce hlavu klade,

jak jí z oka úsměv svítí,

v němžto ráj svých divů sklady

v pestré řadě rozestírá;

z úst jak sladkých hudbu dýše

harmonií sfér nebeských...