PŘEDZVĚST ZLATÉHO BÁBELU.*) (III.)

By Moloch ten mohl své zlato jíst,

dnem, nocí, ten Bábelu zlatého Antichrist,

vše zkoupil svým zlatem. Dal utápěti

svět celý v svém zlatě... My staří i děti

jsme pro něho od rána do noci

jak otroci

se plahočili... Tož má teď zlato.

Však hlad nám pouze uštědřil za to...

Brav, obilí, kov a vše, co dá

les, pole a moře, co úroda,

on skoupil svým zlatem z našeho potu,

toť jeho je odměna za robotu,

vše zkoupil, vše zdražil pro náš hlad...

Jak sepie

když tisíci chapadly krev nám vypije,

zlo vymýšlí pod Bábelem svým,

nás dráždí chapadlem lepkavým,

nás, v Bábelu vězněné, objímá chapadel sty,

všem staví se hrozivě do cesty...

A nutí nás do práce, nýt a nýt

spájeti, obrábět hmotu a vytvořit

vše, čeho si žádá ve chvílence:

netvorných lodí obrněnce,

bezčetné řady strašných děl.

Jak po vědě hmatá, po umění,

div nežádá duší si přesvědčení.

Lup modlitbou počíná, k bohu již pěl.

Chce zákonem odvěkým svého zlata,

by moc svou na věky udržel...

I my se již modlíme k bohu svému

v nás poznáním novým stvořenému...

Nuž, opusťme závratnou stavbu.

Chcem’ podniknout novou cestu, pouť novou a novou plavbu...

A den jak se blíží,

nejzazšího kruhu na lešení,

my chystáme se jít z vězeňských mříží,

jsme odhodláni, za těžkou práci svou

stvořiti novou epochu světovou...