PŘEHÁŇKA.

Mrak temný přivalil se od severu

a slunce zakryl zcela.

Jak při vzpomínce chmurné v náhlém šeru

tvář kraje sesmutněla.

Umlkli pištci v jeteli i vřesu,

a náhlé ticho tíží.

Kraj napiat čeká. Vidno proti lesu,

jak dešť se s šumem blíží.

Již krápe, krápe. Mrak se valí, roste,

hoj, kropitě už prší.

Hum, hučí. Mraku, mraku, černý hoste,

tam syp se přes návrší!

A převalil se. Hahou, již se noří

veliké slunce. Listí

vrb mokrých leskne se, mez rosou hoří

a sarančemi svistí.

Vesele stružky úvozem se hrnou,

zem chtivě vláhu ssaje,

a každá jedle, perel náruč plnou,

duhovým vidmem hraje.

Hoch břízku hladí, malou, uplakanou,

panenka! líto je jí.

Po tvářičkách jí ještě slzy kanou,

však očka již se smějí...