PŘEKÁŽKA

Východ otevřel se jako zlatá kniha.

Jedu květnatou stepí,

rozptýlen v jitru.

Ale mé srdce

nessaje záře, nelaská barev,

teskní.

Utkal jsem líbezné nivy

jak vzácné krajky,

vyšperkoval blankyt –

jedno však dosud jsem nedoved změnit,

unylé srdce,

citeru stesku.

Žertuji, nutím se k smíchu,

však ozvěna kletá

vrací mi stále tajené steny