PŘEKVAPENÍ.

Ze země vyrůstá tráva –

můj Bože, jak dlouho jsem čekal!

Jak často jsem chodil se dívat,

zda přilétly vlašťovky z Jihu,

když jednoho dne jsem spatřil

drobounké lístky na každé větvi.

„Mé srdce, vidělos’ někdy krásnější kraje,

mé ucho slyšelos někdy krásnější zpěvy?

Ó vy všichni, kteří kolem jdete,

pohleďte, jak září nebe!“

Procit jsem v lese v hlaholu ptáků,

rozpínám ruce k stříbrným dálkám.

Ze země klíčí rozkošné květy –

můj Bože, jak dlouho jsem čekal!