Přemnohý teď jazyk chválí Husa,

Přemnohý teď jazyk chválí Husa,

A jej slaví v lásce zvroucnělé

Jako církve osvětitele;

Svět pak maní za tím hlasem klusá.

A ta moudrosť světa holokusá,

Jenžto muže toho přesměle

Klade svatým Božím na čele,

Hřmotněji a hřmotněj pořád dusá.

Obnovil on církev, ale k strasti,

Že tím v neřest větší uběhla

A v hrob u nás téměř polehla.

Vzňal on záři ve tmách naší vlasti,

Jenž se kvapem po ní rozžehla,

Avšak jí vlast padla do propasti.