PŘEMOŽENÉ ZLO.

Nad přemoženým Zlem

já schýlen stál...

Však já se přece bál...

Ne, neboj se mne, řeklo Zlo,

jen zemřít sílu mám...

Už nevzepru se o žezlo

a v klidu dokonám...

Na svrasklý, puklý ret

se kradl smích

a oko blysklo hned.

Tím, že jsem nad Zlem vítěz stál,

zlo na dobro jsem rozměnil

a tím, že jsem se pevně smál,

já svědkem jeho bázně byl...

Jak zkrotlý pes

svou tlamou v zem,

jenž zmrskán do krvava kles',

Zlo zkrotlo zlem...

Když drobné štěstí orvalo,

je zákeřnicky zakouslo,

dobráckým očkem mžouralo, –

a prosilo za milost, Zlo...