PŘEMOŽENÝM – BĚDA?!

Ah tiše – ještě nezemřel – ne – slyšíte, jak těžce dýchá?

Jest ještě živ – teď pohnul se a vzdychl. Buďte zticha – zticha!

Ne – neplačte! vždyť nezemřel – zapadlá hruď se ještě zvedá –

neplačte! Raděj' volejte těm jeho vrahům: běda! běda!

Kde jsou? Což vy je neznáte? Jsou na ulicích všude – všude –

jdou do divadel – k maitressám – Haha! i on k maitresse půjde!

K té bledé – víte? vyzáblé, jež obejmuvši zmrazí kosti

a z jejíž chladné náruči se člověk více nevyprostí.

Oh, křičte! lajte! Jeho rty by, kdyby mohly, také lály!

– – Ne! – tiše – tiše – slyšíte? – – Je konec – již ho zavolali – – –