Přemysl Ottokar vPrusých.

Král náš milý táhne polem,

Král své Čechy kvojně zval;

Tak šla pověst horem dolem,

Lid se valem kvojsku hnal.

Panstvo táhlo kctnému králi,

Jak včel koulu letí roj;

Aby došlo cti a chvály,

Spohanyby vešlo vboj.

Čisté ženy, ctnostné matky,

Muže, syny líbaly:

Provlast, víru a své statky

Bojovat jim kázaly.

Slavných předků krásné činy

Přednášeli rekové;

Kstatným skutkům milé syny

Měli moudří otcové.

Vojsko táhnouc sveselostí

Písně skočné zpívalo;

Řečí, skutky kudatnosti

Srdce sobě dodalo.

Holla! budem bíti stále,

Mečem bránit svého krále,

Bídy provlast chceme nést,

Víry hájit, množit čest.

Vzhůru bratří! vzhůru zbraně!

Pohané se blíží knám!

Zhurta naně, schutí naně!

Ottokar nás vede sám.

Kdo cti krůpě vtěle cýtí,

Kdo zná mužně vésti zbraň;

Vprudkém války hromobití

Krále svého statně braň.

Milost Páně, čest a sláva

Prácy pernou odmění;

Víru pohanskou a práva

Náš meč statný vyplení.

Vzhůru meče! Bůh jest snámi!

Kníže moudré vede nás,

Pohanské Bůh zdrtí chrámy,

Prušané král shladí vás!

Holla, bratří! vzhůru zbraně!

Pruskou zem již vidíme;

Brzy kříž a víru Páně

Vhustých lesých vštípíme.

Nepřítel se mocně rojí;

Král nás milý vede kboji,

Kdo zná mužně vésti zbraň,

Krále svého statně braň. –

Slunce zašlo naobloze,

Jasné vyšly hvězdičky:

Zlýduch vohnivém jel voze,

Vbahně hrály světličky.

Líté šelmy vlese řvaly,

Sovy strašně hulákaly,

Vpoli strašil černý pes,

Když se kspaní brala ves.

Vojsko cestou unavené

Mdlé své kosti složilo;

Vůdcy vmysli roznícené

Cosy vhlavě bouřilo.

Mysle semtam slávy hledá,

Jakby šťastně vojnu veda

VPrusých vštípil svatý kříž,

Když snu přepadla ho tíž.

Krále sen hned vprvním spání

Vmísta rájská divně ved;

Kdežto vbožském oplývání

Každý strůmek zlatem kvet.

Tam, kde vnesmrtedlné kráse

Jako hvězdy stkví se Čech,

Jenž bdě provlast vkaždém čase

Šťastně skončil slavný běh.

Vůkol, jako slunce, chrámy

Hrály vzlatém stavení,

Bílí muži, krásné dámy

Vráji byly kspatření.

Mezy ními Václav svatý,

Sreky rozkoš božskou pil,

Jasnou hlavu věnec zlatý,

Tělo šat mu bílý kryl.

Vpravé ruce knihu nesa

Kráčí skrze božský ráj;

Kde tvor každý láskou plesá,

Kde se věčný směje máj.

Vezma zaruku ctné kníže

Líbá vroucnou milostí;

Zjevuje mu čest a kříže

Synů věrnou tvářností.

Patř, dí, Ottokaře milý,

Vkníze činy budoucý,

Jak se zrádcy mocně sýlí,

Vzhlédni navlast hynoucý!

Jaké páší cyzý roty

Vkrásném kraji mrzké psoty,

Jak zlá válka, lítý mor

VČechách dáví každý tvor.

Zpurcy kradou, města pálí,

Chudé lidi rasují,

Ženy ctné a panny šálí,

Nevinnosti zbavují;

Žádné není ohavnosti,

Žádné necti zpáchané,

Jížby vrozkacené zlosti

Nesplodili satané.

Stříbro derou zchrámů Páně,

Svornost zdomů pokojných

Plaší co psy slídíc zbraně

Vzemi lidí nezbrojných.

Sedlák nahý dřen jsa zoufá,

Nůž sy vráží doboku;

Strachy schna lid dohor coufá

Zlých se boje ouskoků.

Domy svaté vprachu leží,

Paláce y zahrady;

Dívky kvílí, šťárat kněží

Musý vhrobích poklady.

Mezy pány žebrák nahý

Rozsekán byv cedí krev;

Prosý proklínaje vrahy,

By ho pomstil Boží hněv.

Mátě hořem vslzých plyne

Zesebe krev potícý,

Usty synu chtíc, an hyne,

Stavět duši letícý.

Vtom ach! kati zaodměnu

Lásky ctné a milostné,

Trýzní, bijí slabou ženu,

Žerty majíc radostné.

Vzteklá roto! šelmy líté!

Zplodilať vás sďáblem noc!

Byste krví ctnosti zbité

Sytí podzdili svou moc!

Věčné kletby, věčné tresty

Strašné jako mstícý hrom,

Nectná jména musý nésti

Každé místo, každý strom.

Lítí kati matkám děti

Odprs vlekou urputně,

Vstrašlivém a hrozném kletí

Páší vraždy ukrutně.

Praha vkrvi synků plyne,

Všecko všudy vČechách hyne,

Hynou luka, role, les,

Hoří město, hoří ves.

Smrt svá jedovatá křídla

Mor zust plijíc, rozstřela.

Radost zrůžového sýdla

Sctností svatou zmizela.

Ouzkost, hrůza, zoufanlivost

Slstí se zrádnou spojily;

Vojna, hlad a vzteklá mstivost

Trůn sy vČechách vstavily.

Smečem vruce jako feny

Krve žížníc běžejí,

Oheň zočí, ztlam jim pěny

Jedovaté kypějí.

Vzhledem smrtíc lidi bijí,

Ztěl jim srdce trhají,

Dívek nevinnou krev pijí,

Nadsvou vraždou plesají.

Čerti mrchy zdobrých lidí,

Znebe peklo horoucý

Tvoříc zlato vztekle slídí,

Zlato kpeklu vedoucý.

Zůřivost zlá řídí zbraně,

Říčíc vzteká se jak saně;

Zem se strachy otvírá,

Mrtvá těla požírá.

Děti, ženy, starcy vlasy

Zhlav sy bídných trhají,

Omstu zoufanlivé hlasy,

Omstu snebe volají.

Dívka strachy jak zed bledá,

Ruce spíná, pomoc hledá,

Metouc sebou dovody

Žádá vsmrti svobody.

Nikdý co svět světem stojí,

Vžádných země končinách,

Vžádném rozvztekleném boji,

Vžádných lživých novinách

Nebylo té škodné bouře,

Vzteku, křiku, ohně, kouře;

Hrom, když ztisýc houká děl,

Neroztříská tolik těl.

Takto připosledním soudu

Zajde vpřirození řád.

Satan zohnivého proudu

Vdechne nasvět puch a smrad.

Zem se počne strachy třásti,

Hvězdy spadnou dopropasti,

Vztekle bude řičet hrom,

Skály dvojit, třepit strom.

Vicher sohněm svede boje,

Peklo snebem ruznice.

Čerti jak vos škodné roje

Zhyzdí rájské vinnice.

Ovce proti vlkům vstanou,

Jinoch rozdvojí se spannou,

Vody zpurné strhnou hráz,

Jaro shltí krutý mráz.

Lidé budou strachy koukat,

Želet stráty synů, žen;

Snebe, zpekla počne houkat

Hrom, a mračno kalit den.

Smrt se zrádná smorem spojí,

Zmůže tvory vhrozném boji,

Slunce zhyne, hrozná noc

Rozšíří svou vsvětě moc.

Vtom jak anděl milý snebe

Přišel kČechům dobrý král;

Milost, láska čeká tebe,

Kde kat smečem prvé stál.

Moudrost naruku mu dává

Blaže zem ctný Bechyně;

Panují zas svatá práva

Vobživené krajině.

Pohrozném tak hromobití

Země leklá okřívá;

Stromy pučí, zvadlé kvítí

Vůni hojnou vylívá.

Ptáček vsladkém prozpívání

Nové štěstí velebí;

Zvěř se dohromady shání,

Vše se směje vpodnebí.

Jasné nebe míle svítí,

Slunce jaro zvěstuje;

Když se strašné krupobití

Zjiné strany sstahuje.

Tajní zpurcy ostří meče,

Královská krev zrádně teče,

Běda! běda! nasta škod!

Knížat zašel slavný rod.

Vděční Češí vslzých plynou,

Hořem potí drahou krev;

Žert a radosti jim hynou,

Smutek nese věrný lev.

Skřehlá starost, jarní krása,

Vonná luka, černý les

Knížat milých slávu hlásá,

Díky nese město, ves.

Dnem y nocý pamět slaví

Králů slavných statný rek;

Oltáře jim vsrdcých staví

Přítomný y příští věk.

Tak král dobrý vsrdcých žije,

Všecken se mu koří svět,

Sreky ctnými rozkoš pije,

Vbožském ráji pije med.

Bídy nové nastávají,

Zbraně brousý vnitřní boj;

Králi oživot sy hrají,

Dočech táhne cyzý zbroj.

Nepřítel se zpurně rojí,

Čechy mezy sebou dvojí,

Zlato slídíc co zvěř chrt,

Dáví lid jak mor a smrt.

Jasné slunce, krásné nebe

Mračnem tvář sy zakrylo;

Syrné blesky střílíc ssebe

Ohnivý dešť vylilo.

Rozbroj, zrada, nahá bída

Kruhy spáté štěstí hlídá,

Zpoura svojnou, svraždou lest

Svornost vypudily změst.

Patř, zde Karel milý vslávě

Stkví se věčně kvetoucý;

An lid blaže jak Bůh právě

Zavrhl chválu hynoucý;

Čechy miluje své syny,

Šetřil stále pokoje;

Proklel reků sylné činy,

Zahnal vnitřní rozbroje.

Patř, jak mezy naše rody

Každé uvedl blažení,

Zplášiv pověr škodné plody

Vštípil zlatá umění.

Patř, jak světlo učeností

Podním spojilo se sctností,

Zhynul podvod, zrada, lest,

Zkvetla sláva, láska, čest.

Bděním stálým lesy husté

Změnil vpřerozkošný ráj;

Kvetla luka, stráně pusté,

Krásnějc kvetl y božský máj.

Pravé víry vládlo světlo,

Vplné míře štěstí kvetlo,

Vstříbra, zlata hojnosti

Požíval Čech radosti.

Krásných ovcý hojná stáda

Pohorách a dolinách,

Ptactva, zvěři plná lada

Polesých a křovinách,

Řeky rybné bohatými

Perličkami zasyté,

Ourodný kraj sdvory svými

Štěstí jevil hlasytě.

Štěstí, štěstí ploulo všudy

Kryjíc rájské krajiny,

Vršík plodil zlaté rudy,

Skály vonné byliny,

Zlatá jablka, krásné růže

Háje míle krášlily,

Čisté matky ctnostné muže

Kvlasti slávě rodily.

Zeskal nové vinnohrady

Hnaly hrozny jiskřícý;

Pokoj spojil slidmi hady,

Sovcý vlky zůřícý.

Ostříž dravý holubinku

Jako sestru miloval;

Vicher zpurný nabylinku

Vůni rájskou fochroval.

Stříbro, zlato zkaždé hory,

Se jak voda, prejštělo;

Zbahen vstaly panské dvory,

Snebe štěstí pršelo.

Zem svůj poklad otevřela

Nasta plodíc sličností;

Dívka krásná zahořela

Kjinochovi milostí.

Láska svatá oheň lila

Vsrdce její nevinné,

Lásku shochem dívka pila;

Vlásce ploula jediné.

Manžel včistém objímání

Ženky neporušené,

Cýtil božské radování

Nevinností kořené.

Tak ctnost podním krásně kvetla,

Vchaloupce a vpalácy;

Věrnost lásce věnce pletla

Obecní y domácý.

Prosvé kníže hrozné daně,

Život, duši bylby dal,

Skrze oheň, draky, saně,

Skrze peklo Čech se hnal.

Takto kvetou vjarním čase

Luka, zahrady a háj;

Všecko plyne vrájské kráse,

Všecko živí nový máj.

Malé kvítky, panská růže

Stkví se vnovém odění,

Jaro sýlí čerstvé muže,

Pannám tváře červení.

Všecko všudy rozkoš cýtí,

Jakoby čas rájský kvet;

Zvuční ptácy, vonné kvítí

Čarují nám nový svět.

Dnem y nocý lidé bdějí,

Požívajíc radosti;

Hoší, panny písně pějí

Cýtíc čisté milosti.

Klekni synu, synu milý,

Předtím svatým hlavu skloň;

Srdce knebi vtuto chvíli

KBohu otcy vzývej proň.

Žehnej vroucně časy zlaté,

Příkladem ti Karel buď!

Šetř sy cti a ctnosti svaté,

Miluj lid, a mírně suď.

Zakrej synu, zakrej oči!

Šarlatový odhoď šat!

Ach! Čech proti Čechu sočí,

Vražda, vzteklost, bída, hlad

Bouří, hubí, zdvíhá meče,

Províru krev lidská teče,

Otce smrtí zrádný syn

Vzlosti páše nasta vin.

Vzteklá rota přetvořuje

Vhrozné pouště krásný ráj;

Zbitým lidem naplňuje

Vzpustlých Čechách každý kraj.

Běda! běda nevinnosti!

Pravé zásluhy y ctnosti

Vrozkaceném sápaní

Bezbožnost sy podmaní.

Bratří proti bratřím bouří,

Vohni stojí dědina;

Hyne mátě, dítě vkouři,

Padá dívka nevinná.

Zpurcy loupí chrámy Páně,

Nakněze své ostří zbraně,

Oheň zžírá, hubí meč,

Stvořila co lidská peč.

Nepřátelé sevší mocý

Odvýchodu kzápadu,

Meče ostříc dnem y nocý

Táhnou Čechům kupádu.

Hrozné vojny, mordování,

Psoty, pronásledování

Káží lidské potvory

Smyslům zdravým navzdory.

Patř, jak vválky hromobití

Smečem vruce lítá smrt.

Jak lid vbitvě rozkoš cýtí,

Dáví sebe co zvěř chrt.

Vpekelné jak zůřivosti

Vzteklé páše hanebnosti,

Cedí, pije lidskou krev

Jako rozsápaný lev.

Takto zyma umořuje

Ptáky, stromy, byliny;

Řekám prudkým pouta kuje

Ráje mění vpustiny.

Takto škodnou tlamou dáví

Lidi jedovatý mor;

Hyne zvěř a ptácy draví,

Hyne každý živý tvor.

Žižka táhne zoné strany,

Žižka mstitel ohnivý;

Novým štrychem bije rány

A pád napád strašlivý.

Baby nepřátelské žene

Co vlk ovce ustrašené,

Žene prchlé zajíce

Přeshory a hranice.

Skrze meče, oheň, vody,

Skrze skalné pustiny

Protivníkům tropě škody

Táhne vcyzý krajiny.

Smrt a hrůza předním lítá,

Štěstí hlavu skloňuje;

Moc jak moře písku čítá,

Nepřátel zbraň složuje.

Hlučná sláva reku plete

Věnec nesmrtedlnosti;

Mezy bojovníky kvete

Vzkrvácené tvářnosti.

Škoda, že vsvém rozvzteklení

Hůř než zlý duch kazyl svět;

Syce bylby vvěčném ctění,

Jako Milcyádes kvet.

Poděbrad jak vmoři skála,

Pevný co stoletý strom,

Jehož duše vštěstí stálá

Zpurcům smrtícý jest hrom. –

Jiří pravé ctnosti ctitel,

Klidem co Bůh milostný,

Nepravosti přísný mstitel

Trávil život žalostný.

Přihrozném jak hromobití,

Když blesk lítá, bije hrom,

Vicher vesvém vlnobití

Domy boří, láme strom.

Mračno lijavec když leje,

Sedlák kouká, co se děje,

Každý vněm se třese oud,

Jakby poslední byl soud.

Ctný jen vítěz nepravostí,

Andělské muž čistoty,

Nemůž hromů ukrutností

Zděšen být zsvé jistoty.

Čistým srdcem, prázden viny

Jaké bouřky má se bát?

Byť y světa zříceniny

Spadly, směle může stát.

Takto zrádcy proti králi

Vzteklou tlamou plili jed;

Nasvé zradě zpurně stáli,

Štvouce naněj celý svět.

Poděbrad však sudatností

Proti bídným zrádcům stál;

Vprostřed války ukrutnosti

Mstivým kletbám jen se smál.

Rychle co blesk vodil zbraně,

Co Bůh moudře řídil zem,

Lid svůj šťastným mečem chráně

Nahnal strachu zpurcům všem.

Tak ctnost nadzlým zvítězuje,

Kráčíc vnesmrtedlný chrám;

Když co slunce osvěcuje,

Hyne nectnost, hyne klam.

Zakrej synu, zakrej oči!

Šarlatový odhoď šat!

Patř, jak štěstí kolem točí

Ženouc naČechy mé pád.

Bída, tupost, vražda, zráda

VČechách pevné panství skládá,

Štěstí prchlo, kvílí čest,

Vypíná se škodná lest.

Pláče, ruce lomí, kvílí

Vkoutě skrytá pravá ctnost,

Vidouc, jak se zrádcy sýlí,

Vylívají nazem zlost.

Jak zlí hyzdí zákon Boží,

Podvod, tupost, psotu množí,

Vztekají se jako saň

Proti bratřím vedouc zbraň.

Již se mračno hrozné snáší

Majíc zhubit každý kraj;

Když tmy Jozef slavný plaší

Zpouště tvoře plodný ráj:

Čechy hnedky krásně kvetou,

Rozmáhá se umění,

Ctnost a věrnost králi pletou

Věnec vvděčném spojení.

Řekl: Vtom Přemysl nakolena

Předoltářem Božím klek.

„Milost Páně ať je ctěna,“

Zvolal vděčně slavný rek.

„Navěky věků čest Páně

Ať se hlásá vbožím stáně,

Ať se hlásá vpustině,

VČechách, vPruské krajině.“

Takto hojné díky vzdává

Pánu dobrotivosti,

Slavných předků jasná sláva

Vctné a strašné tvářnosti

Předočima králi lítá,

Divy vsrdcy horkém zmítá,

Divem bezsebe jsa zas,

Mní, že volá snebe hlas:

Ottokaře, synu milý!

Ottokaře, vzhůru vstaň!

Pohané se mocně sýlí,

Mužně, mužně se jim braň.

Ottokaře, duch tě Páně

Předlstí nepřátelskou chráně

Sylnou mocý ozbrojí;

Vzhůru! měj se kuboji.

Skočiv zesna panstvo shání,

Lid svůj kbitvě vzbuzuje;

Kněžím, vojsku divné zdání

Tváří jasnou zjevuje:

„Bůh je snámi, Bůh nám přeje,

Oheň vsrdce naše leje,

Kdo zná mužně vésti zbraň,

Krále svého statně braň.“