Přenáhlený.

Smutně potok batolí se v poli...

Pověz, potoku, přec, co tě bolí?

proč pak leniva je tvoje chůze?

zda ti oblázek je těžký tuze,

jejž tak namáhavě ssebou vlečeš,

že se sotva neseš, sotva tečeš?

Ne, ten oblázek mi nepřekáží;

spěchá za mnou, když ho peřej vlaží,

ale ondy v přenáhleném toku

v tůni jsem se octl v divém skoku,

z té, jak toužím, tak hned neuteku;

uvázl jsem, teď se sotva vleku.