Přes hory se mlha převalila,

Přes hory se mlha převalila,

z třásně malé, očím sotva znalé

rostla rychle, šířila se dále,

po svazích se lehkou parou lila,

nízké břehy a pak moře skryla.

moře zelenavě prokvetalé

jako louka plná trávy zralé –

nad ním teprve se zastavila.

Poutník, který mořem širým chodí,

plula loď a potkala se s lodí;

bůhví z které asi jasné dáli

obě přišly a kam která pílí,

obě ale chuchval mlhy bílý

na stěžních a plachtách s sebou vzaly.