Přes práh z domu na studie

Přes práh z domu na studie

odcházel jsem, chlapec malý –

Není divu, že mi slzy

spod brvami vybíhaly.

Do světa a k cizím lidem!

Ve chvílence, než se jelo,

matička mne políbila,

požehnala křížkem čelo.

Předvídala, tušila snad,

tisknouc ruku s dárkem v dlani,

že smrt chladná, nelítostná

v úkrytu již číhá na ni?!

Tušila snad, matička má,

držíc hlavu u mé hlavy –

že se navždy rozcházíme

jako Svratka od Sázavy!