Přes propast.

Život, život, černá propast, můžeš ale přes ni jíti

a se smát, nechť hřmí a bouří pod tebou tam vlnobití.

Láska podá tobě ruku, převede tě přes ni hravě

a ty bouřné vlny budou v sluch tvůj zníti kolebavě.

Víno skryje oči tvoje ve růžovou mlhy clonu,

že jak v snění půjdeš žitím, neuvidíš propast onu.

Poesie orla letem nad hlubinu tu tě vznese,

žhavé jiskry jako posměch s pochodně své v temno střese.

Na jednom je dosti ze tří; kdo však tebe, poesie,

láskou poznal, v číši cítil, neví ani sám, že žije!