PŘES ÚDOLÍ SLZAVÁ.

PŘES údolí slzavá,

přes ty vrchy žalu

dnem i nocí kráčíme

v mrazu, za úpalu.

Až pojednou staneme

na vysoké hoře

a před námi do dáli

dme se širé moře.

Na něm člunek za člunem

pluje v mhavou dáli:

to jsou ti, co před námi

na té hoře stáli.

Tak i naše lodice

zmizí jiným s hledu

a na břehu nezbude

po nás ani sledu.