Přes věcností věcné změny

Přes věcností věcné změny

Setrvá má láska k tobě,

Setrvá, kdy moje boly,

Moje slasti zhynou v hrobě.

Já tě srdcem miloval,

Láska ta mně v duši žila,

A co klenot, nejdražší se

V jejím lůně pohroužila.

Klam-li není přislíbení,

Ze nám duše věčně žijou,

Za hrobem že slastí keře,

Svadlé zde, se nám rozvijou:

Nezahyne moje láska,

Vykvete tam v růži krásnou,

Nad níž bude oko tvoje

Dlít svou září zbožně jasnou.