PRESIDENT OBNOVITEL

V nejtemnější noci přišel Osud

ze sna vzbudit jej a hrůzy tvář

ukázat mu, kterou zříme posud,

jak nám zjevila ji ranní zář.

Zoufali jsme – orlem On však vzhůru

vzlétl, do dáli i v šíř by zřel,

kde a jak jen zhubit pekla stvůru,

jež k nám vrhla první ze svých střel.

Tak se vznášel širou nad Evropou,

valný oceán též přeměřil,

pátral, volal, hledal každou stopou

mocné síly, jimž by uvěřil.

A když k Evropě se zase snesl,

z orla byl zas člověk nezlomný,

který nikdy v díle nepoklesl,

byť jej tížil balvan ohromný.

Přišla bouře, třásla celým světem,

mocné jeho přinutila vstát,

stvůra zlá když ve dni věčně kletém

na Prahy též sáhla majestát.

V třesku vřavy On vždy dnem i nocí

dílo konal pro zem trpící,

pracovníky volal ku pomoci –

a hle, všude byli dělníci.

A zas orlem vzlétal, k bratru obru

letěl, ku Slovanstva východu –

a ten obří ruku podal k dobru

mučenému v hrůzách národu.

A tak neúnavné práce ctitel

v Prahu vrátil se zas, máj když zkvet',

drahý president náš Obnovitel.

Veď a ochraňuj nás do sta let!

Svobodu jsi obnovil nám zlatou –

kéž by každý z nás se obnovil,

by všem pravda, rovnost byla svatou,

pro něž Ty v Své práci vždy jsi žil!