President T. G. Masaryk

Co Praha celá zářila,

kam zrak jen večer pad,

jak věčný žel se nad ní tměl

vždy stejně chmurný hrad.

A kdo své zraky k němu zved

a zřel ten tmavý stín,

ó, tomu s něho jak by mrak

pad duše do hlubin.

A dnes – ó, zda to není sen,

jenž klamem šálí nás?

Hrad osvětlen, hrad osvětlen!

hle, lije v temno jas.

Jak maják září v příboj vln,

jak hvězda do šira,

a k němu jak se radostně

hled chodců upírá!

Ba z dálných měst a vsí a chat

jej zářit vidí tmou,

a oči duší nesčetných

tam s důvěrou se pnou.

Vždyť nepřijel to císař snad

v těch síních vysoku

své zraky pást, jak zdeptal vlast

nám na zem otroků.

Kol dvořané se nehrbí

s úlisným úsměvem,

jak pánu svému vyssáli

na krev tu zpupnou zem.

Ne, nad národem volným tam

bdí velký jasný duch,

náš president, náš president,

jenž rozbil rabství kruh.

On, který věřil, doufal, snil,

že volnost vrátí nám

a touhu po ní roznítil

z jiskérek v žhoucí plam.

On, jenž jak psanec prchl v svět

a trud a tíhu nes,

leč s láskou k pravdě, svobodě

a k vlasti, volné dnes.

On, který pluky vydupal

s hrdinstvím Husitů,

až pouta padla, jasný vzplál

nám úsvit úsvitů.

Ó, buď nám zdráv, ó, buď nám zdráv

do dlouhých, šťastných let,

by zřel, jak ten strom svobody,

jejž sázel, krásně zkvet.

A na něm, pod ním, kol a kol

jak celá mračna včel,

co pracujících tvoří ruk,

co myslících plá čel!

Ó, buď nám zdráv, ó, buď nám zdráv,

by shladil spor a svár,

by vrátil se nám prvních dnů

svobody naší čár.

A aby skutkem stala se,

ó, slova přesladká,

ta jeho, pro nás pro všecky

toužená pohádka!

Ta pevná víra v lidu tkví,

nechť obzor mraků pln

a nechť se zmítá sebe víc

loď naše v moci vln:

Že ten, kdo lana přesekal,

jež spletla věků lež,

by koráb, jenž se potápěl,

ji spiatou nestrh též –

A republiky svobodné

tam vlajku směle zdvih,

tu loď též z bouří vyvede

do tišin slunečných.

Ta víra zní v tom nezdolná,

když jako hlasů splav

dnes od Šumavy do Tater

to burácí: Buď zdráv!