Přesvědčení.

Vše ztroskotáno, rozbito vše zas?

Jen poslouchej své duše vnitřní hlas.

Ať vlny divé nade vším se valí,

je valit nech, vše vyrovná tak čas.

Zřím tichou opět pláň a poledne

a jantar zlatem svítí z mořských řas,

a nad hlubinou vážné zvuky táhnou,

toť Vinetských je zvonů stříbrojas,

a oko vidí paláce a třídy

měst ztopených, zří plavce, jejichž vlas

lpí k skráním zbodaným... však ticho kolem

a svátek v duši nebeský mír střás’...

A přízrak zmizí – mír však v srdci zbude,

a hlava v dumě – přetížený klas.