PŘEVOZ

Tak plyne Acheron, jak plynula by láva,

mdlý pleskot vln se nepostihlým stává

pro sluch i cit;

prám šerý, dlouhý kolísá svou tíží,

stín zesnulých se v předurčení blíží

v svůj věčný byt.

Jak jistě Charon vesly svými vládne,

kde hrozí víry, výtočiny zrádné,

kde hlubina!

A jako onyx bezlesklý a tmavý

jsou vody mrtvé, nelaskavé splavy,

jež protíná.

A osud mrtvých záhada jest němá.

Mzdy peníz trpký vnitřní ceny nemá,

žhne v jeho dlani...

Se břehu k břehu cesta věčně jedna,

přes život duše clona nepřehledná

až do skonání.