PŘEVRAT

A všechno přejde; – přejde den i noc,

noc lidstva, které tone v mrákotách,

den teskný přejde, bděný v úzkostech,

svět z šera probudí se do slunce

a klidným snem zas naplní se noc.

To všechno přijde, člověk k člověku

až přilne bratrsky a slovo plný zvuk

zas bude mít, slib bude pečetí

a práce náplní všech životů.

Až sobectví a zášť se propadnou,

klam nestřísní již prahy příbytků

a ruce číše s přáním pozvednou

na dobro všech. – Ten zlomek vteřiny,

kdy záření noc lidstva protrhne,

bych chtěla žít. Cíp zvednout okraje,

za nímž se zvedá lepší budoucnost,

svobodným dechem prsa naplnit

a vidět, všechna tíž jak odplývá

a v rytmu srdcí není úzkostí,

jen radost – radost – víra v zázraky.

Den převratu bych chtěla uvítat,

od srdce k srdci jenž by zazvučel,

dlaň, sevřenou v pěsť, k stisku rozevřel,

ret k úsměvu a oči do světla,

do zlatých jiter, v návrat lidskosti!