Při balletu

Divadlem zašlehla

mocná, skvostná záře,

veselá v něm hudba,

veselé v něm tváře.

Lidé radujou se

hlučně jásajíce,

že tak krásně tančí

mladá tanečnice.

Rychle jako vichr

tančí tanečnice,

že už sotva stačí

mladé její plíce.

Směle jako kamzík

skáče tanečnice

věčný, věčný úsměch

vtištěn v její líce.

Takové usmání

v lících rozpučilo,

že by bolestí se

srdce rozskočilo.

Tak se zvykly tváře

zřejmé na radosti,

že by člověk rád v ně

veklel trochu zlosti.

Lidé radujou se

hlučně jásajíce –

náhlý vzkřek a v prachu

leží tanečnice.

Nemůž’ vstát a bolesť

slabé tělo svírá,

ale úsměch ještě

tváře obestírá.

Odnášejí lidé

mladou tanečnici,

ale za plat úsměch

ještě v její líci!