Při bouři noční.

To bouř je! Venku noc je chmurná, tmavá;

řve hrom, a blesk výš pochodní svou mává

a bije v zem, jež v stínu schovává se;

v mé okno vichřice svým křídlem pere:

to venku noc a bouř jsou ve zápase.

Kdo zvítězí? – A myšlénky mi steré

se v duši unavenou tlačí –

tam též je noc, a stín se žalů vláčí,

tam bouře také z nenadání vstala,

a beznaděj svou pochodeň hned vzňala,

tou za snem sen se v popel a prach kácí...

Juž bouře dozněla, juž v dál se ztrácí,

a kolem dní se a jest blízko k jitru –

což bouře v duši mé též dohřměla,

i míru svit mi padnul do čela;

však noci temno zůstalo v mém nitru!